Být hrdý na svoji školu...

Když jsme se před sedmi lety na Hotelové škole v Poděbradech zapojovali poprvé do celoevropského dobrovolnického projektu „72 hodin“, který v naší zemi zaštiťuje Česká rada dětí a mládeže spolu s Ministerstvem školství, vznikl slogan „Hotelovka pomáhá“. Vedení školy nemohlo tušit, jak brzy se z jednoho projektu a jeho sloganu stane běžná součást školního života. Zcela jistě to bude souviset také se zapojením do programu Cena vévody z Edinburgu (DofE), v němž jednou ze základních aktivit programu je právě dobrovolnictví.

Žáci hotelovky začali přicházet se svými učiteli na nápady, jak pomáhat přírodě, okolí, zvířátkům, lidem kolem sebe. V rámci projektu 72 hodin sázeli stromy, věnovali čas a dobroty pejskům v poděbradském útulku, uklízeli – někdy park a jindy svoji školu, začali trávit čas s babičkami a dědečky v domově seniorů, zapojili se do doučování dětí z poděbradských základek, věnovali se podpoře handicapovaných dětí v Základní škole U Bažantnice nebo v pražském Motole, vymýšleli dárky pro děti z dětských domovů…

Velmi brzy přišli žáci a učitelé s tím, že přece pomáhání světu kolem nás se nemůže ohraničit několika říjnovými projektovými hodinami. Mnoho tříd nebo jednotlivců pokračuje v „nastartovaném“ pomáhání dál. Někdo dochází pravidelně za pejsky do útulku, jiní připravují opakovaně v čase Adventu krásná setkání s dětmi z dětských domovů nebo zpívání se seniory v Luxoru. Akce a festivaly pro veřejnost, které hotelovka pořádá, nesou v sobě vždy charitativní rozměr, ve kterém školu podporují naši profesní partneři. Vzpomeňme na tradiční červnové pojídání knedlíků na poděbradské kolonádě, kdy veškerý prodej těchto knedlíků představuje příspěvek na léčbu nemocné holčičky.

Zkušenosti a zážitky z dobrovolného pomáhání jsou pro žáky významné a pro jejich učitele často velmi silné. Hodně se dnes píše i diskutuje o tom, jak výchova a vzdělávání procházejí krizí a co všechno je v českých školách v nepořádku. Ráda bych ubezpečila rodiče i veřejnost, že mladí lidé si ve školách osvojují krásné a důležité návyky pro utváření budoucí občanské společnosti, ve které si budeme umět vzájemně pomáhat. Jako ředitelka školy chci všem, kdo se do dobrovolnictví zapojují, říci velké DĚKUJI a JSEM NA VÁS HRDÁ!

Jana Podoláková, ředitelka