STRASBOURG 2011
Výlet – tak by se spíše dala označit naše cesta do Francie začátkem letošního října. Při zjištění, že zrovna já mám tu možnost odcestovat na takto prestižní akci, kde se mají obsluhovat vysoce postavení evropští politici, se mi prvně málem podlomily kolena. Nechtěl jsem tomu ani věřit. První myšlenka byla, že to mi snad doma ani neuvěří. Když jsem se probral z nadšení a zjistil jsem, že je to již zcela jisté, že odjíždím, byl jsem již nohama na zemi a začal se pomalu připravovat na cestu. Cesta prý měla trvat zhruba 6 hodin z Prahy.
V pondělí ráno jsem tedy přijel k Café Imperiál, který mimochodem vlastní, jak se v našem malém státečku o tomto muži často mluví, guru moderní gastronomie – pan Zdeněk Pohlreich. Již samotná návštěva této prvorepublikové kavárny byla velikým zážitkem. Být mezi těmi lidmi, kteří zde pracují, projít si kuchyň, o které by mělo již být jasno, že je to ta, která je nejlepší u nás, alespoň podle jejího majitele.
Zde jsme měli s kluky, kteří cestovali se mnou, Zdeňkem Brůnou ze stejného ročníku jako já, tedy 2. VOŠ a Janem Malým z ročníku maturitního, startovní bod. Zde jsme museli s našimi novými kamarády, kuchařem Markem, kterému nikdo neřekne jinak než Dáda, a to kvůli jeho příjmení – Patras, a panem hospodářem z velvyslanectví ve Štrasburku, sraz a začalo se odnášet ze skladu do auta. Vezlo se zhruba přes 70 kg potravin, tři sudy Budějovického ležáku a všelijaký porcelán a šafing.
Měli jsme před sebou několik hodin jízdy po českých a německých dálnicích a kupodivu, možná i samotnou rychlostí jízdy, kterou pan hospodář střídající se s kuchařem předváděli, nám to čekání na francouzské hranice velice rychle uteklo. Do centra města vzdáleného asi 25 km od hranic jsme dorazili těsně před půlnocí. Vrhli jsme se do vybalování potravin v rezidenci pana Velvyslance a následné nastěhování se do útulného bytu nedalo tohoto sídla.
Hned v úterý ráno jsme začali s přípravami podvečerní garden-party na zahradě rezidence. Museli se postavit stany, kde se měli hosté při případném dešti schovat, tabule na studené i teplé pokrmy a ostatní věci. Samotné přípravy trvaly déle než večerní akce, na kterou podle odhadů přišlo cirka 200 hostů, většinou velvyslanců z různých zemí. A tak bylo velice zajímavé pozorovat, jak se spolu baví Němec, Čech, Slovák, Fin, Gruzínec, Maďar a já nevím kdo ještě, francouzsky a když jeden odešel, začali se bavit anglicky a když přišel jiný, tak plynule přešli na němčinu a pak už se zase bavil jen Čech se Slovákem. Prostě dokonalý babylon. Práci jsme měli rozvrženou tak, že kuchař nosil jídlo na stoly a společně s Honzou grilovali, Zdeněk, jakožto zkušený barman, stál za barem a míchal hostům všelijaké koktejly a já se zhostil čepování již zmíněného ležáku z jihu Čech, o kterém jsem stále musel hostům referovat, že to skutečně není Pilsner Urquell, jelikož si snad mysleli, že to je jediné pivo, které máme, což mě jako milovníka hořké chuti Budějovického Budvaru velice uráželo, ale vždy s úsměvem jsme veškeré mezinárodní nesrovnalosti uklidnil, a tak nedošlo k žádnému společenskému faux-paus.
Úklid jsme si převážně nechali na středu, a když bylo vše uklizené, měli jsme volno. Paní „velvyslancová „ nás odvezla ještě blíže centru, tohoto překrásného města. Projížděli jsme kolem notoricky známých budov, jako je Evropský parlament, Rada Evropy nebo Soud pro lidská práva, až jsme dojeli k samotné perle tohoto města, kde se mi již podruhé v tomto týdnu málem podlomily kolena – ke Katedrále Notre-Dame. Tato gotická katedrála měří přesné 142 metrů, jen pro porovnání, věž Chrámu sv. Víta má metrů pouze 96,5. Ještě jsme stihli prohlédnout si, Petite France, malebnou skupinu historických domů nad ramenem řeky Ill a přilehlými kanály. A tak jsme si prošli město a pomalu se vraceli zpět do našeho malého bytečku.
Ve čtvrtek nás čekala galavečeře pro 12 nejvýše postavených, tedy služebně nejstarších velvyslanců ve městě, kterou pořádal opět ve své rezidenci, Jeho Excelence Tomáš Boček. Musela se opět postavit tabule a našim úkolem byla perfektní obsluha se systémem hierarchie. Podávaly se pokrmy, které měli prezentovat moderní českou gastronomii.: chřestový salát se smaženým plísňovým sýrem a avokádový dip, lanýžové gnocchi se šampaňskou omáčkou, uzená kachní prsíčka s jablečným čatní, grilované jehněčí kolínko se špenátově-krémovou omáčkou a bramborové knedlíky plněné jahodami a vanilkový krém. Akce dopadla nad očekávání a všichni hosté byli velice spokojeni a tudíž i sám pan Velvyslanec. S úklidovými pracemi se začalo ihned po skončení večeře, a tak se nám to protáhlo až do druhé hodiny ranní. Jelikož jsme chtěli také brzy v pátek vyrážet, tak jsme naspali zhruba jen tři hodiny a hned kolem 7. hodiny ráno jsme již vyjížděli domů.
Tento týden strávený ve Francii mě velice nadchl, podíval jsem se do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl, a také do kterých bych se asi nikdy nedostal, viz třeba rezidence pana Bočka, a také jsem poznal spoustu lidí, mezi které bych se asi jen tak nedostal. Udělal jsem si různé kontakty, oprášil si znalosti z obsluhy, které jsem nasbíral na své střední škole, a už je pomalu vytrácel a celkově jsem si tento týden náramně užil. Už třeba jen díky tomu, že jsem měl možnost ochutnat spoustu místních specialit a různých vín, které jsem decentně degustoval.
Jan Ženatý, 2.VOŠ