Praxe v Burgundsku

Petr Horáček,
student Hotelové školy v Poděbradech (4.C)

Praxe se uskutečňovala v Office de tourisme de Saulieu v regionu la Bourgogne.

Absolvoval jsem měsíční stáž v informační kanceláři zaměřené převážně na incomingový cestovní ruch. Toto středisko obsluhuje cizince i Francouze, podle možností v řeči příchozích turistů. Činnost je zaměřována především na propagaci místních pozoruhodností a poskytování informací o nich. Příkladem jsou lidové slavnosti, koncerty, noční trhy, středověké vesničky v okolí, hrady, adrenalinová sportoviště, památky ze seznamu UNESCO…

V této zprávě se pokusím zhodnotit práci, kterou jsem vykonával, a její přínos, byl-li nějaký, k mým znalostem, dovednostem a charakteru (v pozitivním smyslu). Nebudu se raději zabývat ostatními podrobnostmi, jako je ubytování, povětšinou by to bylo jen prázdné stěžování a tomu se snažím vyhnout. Co se týká práce, sestávala se z mnoha činností, odpovídání telefonátů, psaní internetové pošty, vyhledávání na internetu, učení se památek regionu, přednášení naučeného náročným turistům, především však učení se francouzštiny. Zajímavá byla komunikace s jinými turisty než Francouzy, protože jsem musel pracovat jak ve francouzštině, tak v angličtině. Jiné jazyky také mají svá nářečí, mluvený projev uzpůsobený životním podmínkám určitých vrstev a podobné jazykové zvláštnosti, přišlo mi však, že francouzská langage má v sobě cosi neopakovatelného, jakési hraní s jazykem, co cizinci trvá rozhodně déle, než měsíc, aby to pochopil. Po měsíci každodenní konverzace jak formálního i neformálního charakteru mohu říci, že se moje znalost ohledně francouzštiny jako jazyka zlepšila velice, avšak langáž by si vyžádala stáž minimálně půlroční. V práci jsem trávil denně obvykle 8 hodin, což je přiměřené, dodejme, že nešlo o fyzicky namáhavou práci. O to více šlo o práci namáhavou duševně, turisté dovedou být velice nepříjemní, pokud člověk neví stoprocentně, kde se nachází například přehlídka domácích kuřat. Komunikace s Francouzy byla ztížena tím, že nechtěli pochopit, že francouzsky nemluvím jako rodilý mluvčí, a že občas nepochopím smysl jejich vět, i když jednotlivá slova chápu (obvyklé ve frazeologických spojeních). Proto byla tato stáž mnohdy velmi stresující. To spojeno s nároky mé vedoucí vyústilo v poznání mých kvalit i nedostatků, což považuji za největší přínos celé praxe. Řeč, kterou mluví lidé, se dá naučit během několika let, řeč, kterou mluví já každého z nás, někdo nepochopí do konce života. I když jsem byl na měsíc oddělen od rodiny a přátel, nelituji jediného okamžiku, co jsem strávil ve Francii, i přesto, že jsem musel každý druhý den vysvětlovat, že jsem stážista z České republiky… Cítím, že mi pobyt zde mnohé dal, co se možná objeví až po nějaké době strávené opět v Čechách. Ať už jde o jazykové znalosti, znalosti lidské psýché nebo orientaci v novém prostředí a začlenění se do něho. Pro lepší představu připojuji několik záznamů z deníku, který jsem si vedl:

1. den
Kvůli aklimatizaci jsem zatím neměl možnost obsluhovat francouzského turistu, avšak naskytla se možnost, kdy mé rady potřebovali turisté angličtí. Vedoucí kanceláře mi podrobně vysvětlila provoz, nicméně s tou tradicí, jakou dodržují všichni, kteří se věnují určité profesi. Zaměřila se na detaily a podstatné věci vynechala. Zbytek dne jsem skládal propagační materiály, které přiváží zájemce o propagaci. Během dne přijeli 3, což je zajímavé číslo, vezmeme-li v potaz, kolik prospektů přiveze každý z nich. Tato práce se zdála adekvátní, neboť nejprve musím zachytit jazykové nuance, kterých má naneštěstí francouzština více než dost.

8. den
Dnes přijel nový kolega z Německa. Bude mi pomáhat při přijímání turistů. Co se týče náplně dnešního dne, byla až na výjimky shodná s předchozími, to znamená hledání ubytování pro turisty, ukazování cest a měst, telefonování s dotazy na nejrůznější turistické destinace. Obvykle, když někdo zavolá, dáme mu nějaké jiné číslo, které odpovídá přesně jeho dotazu. Dá se s nadsázkou říci, že jsme něco jako spojovatelna pro potřeby blízkého okolí. Kromě telefonátů samozřejmě přijímáme internetovou poštu. Tu zatím nepřebírám, neboť psaný jazyk nabírá mnohem rozmanitějších a složitějších podob, než mluvený, a ani ten ještě neovládám plynule.

17. den
Dnes pracuji pouze ráno, odpolední směnu jsem si vyměnil se svojí vedoucí, za kterou nastoupím za dva dny. Předal jsem všechny důležité informace, které si za dva předešlé dny žádaly pozornost mé nadřízené, jmenovitě například faktury, dopisy, obálky, vzkazy, telefonní čísla, pozvánky… Nesrovnalosti ohledně zásilek se posléze vysvětlily nedostatkem zboží ve velkoskladu, ze kterého nám přišly… Poté jsem musel přelepovat vitrínu, která se nachází před kanceláří. Je to práce nadmíru náročná na trpělivost, avšak „C’est la vie.” Předal jsem též pokladnu pro Cosaques du Don – skupinu ruských zpěváků, kteří vystoupí v bazilice St. Andoche. Lístky i na francouzské poměry enormně drahé, již se jich prodalo16, což je v porovnání s třemi za minulý rok více než zarážející. Odchod z práce v 12:30.

23. den
Významnou událostí bylo dnes interview s paní Alexií Mathevet, vedoucí turistické kanceláře. Probíhalo přes telefon a bylo vysíláno v přímém přenosu rozhlasem. Paní Mathevet v něm dávala stručné informace o Saulieu a jeho svátcích, zejména o tom, který začne zítra, tj. svátek hovězího dobytka (Fête du Charolais). Odpoledne jsem strávil v kanceláři sám, bez problémů co se týká turismu, s menšími problémy co se týká ostatních věcí lidského konání, to znamená, že jsem nevěděl, kde se nachází zámečnictví a jestli je v Saulieu vůbec nějaké. Ke konci pracovní doby zavolali z médií, chtěli poskytnout informace o svátku Charolais… Ty jsem jim poskytl a odešel jsem z práce v 19:00.

24. den
Svátek Charolais včera oficiálně začal a dnes celý den pokračuje, což znamená desítky turistů, které už omrzelo dívání se na zvířata ve stresu, a kteří chtějí prozkoumat okolí Saulieu včetně parku Morvan. Překvapilo mě, kolik turistů dnes hledalo Cote d´Or – slavnou restauraci, jejíž bývalý majitel, Bernard Loiseau, v roce 2003 spáchal sebevraždu. Tento podnik je dnes velmi zdárně řízen ženou zesnulého. Dokonce byla paní Loiseauová nedávno dekorována od prezidenta Francie za svou činorodost. Překvapilo mě to proto, že ceny v tomto podniku jsou tak astronomické, jakou má pověst… Ostatní dotazy spadaly do žánru lokální geografie, čímž se pro mě staly spouštěči mechanických odpovědí. Odchod z práce v 19:00