Krásné, drsné Švýcarsko

Německo, Rakousko a teď Švýcarsko. Svoji třetí zahraniční praxi jsem absolvoval ve Švýcarsku. Úplný začátek byl na naší škole, kde jsme se zúčastnili přijímacího pohovoru. Paní ředitelka mi poslala textovou zprávu s tím, že mě vzali a já už se začal pomalu připravovat. Do Švýcarska jsme vycestovali žlutým autobusem Student Agency do Zürichu, kde jsme přesedlali na vlak mířící do Churu, nejstaršího města ve Švýcarsku. Z Churu jsme dojeli do Passuggu, stejnojmenné obce i minerální vody. To jsme ale už zastavili před impozantní stavbou nesoucí název Swiss school of tourism and hospitanty. Ano, byla to naše škola po dobu dvou týdnů. Trošku jiná hotelovka… Ve škole se nacházel i klub, při obědech a večeřích jsme měli tříchodová menu, při kterých jsme poznali i tradiční pokrmy kantonu Graubünden, ve kterém se většina našich budoucích podniků nacházela. Ale studenti nevypadali nějak extra chytře, spíš měli tučná konta. Během tohoto kurzu jsme měli exkurzi v pivovaru Calanda, který vyrábí i pivo Heineken, dále jsme například navštívili koncern vyrábějící bylinný likér Appenzeller v regionu Appenzell. V této oblasti se nachází to nejlepší ze Švýcarska. Na konci tohoto kurzu nás čekala závěrečná a velice primitivní zkouška. S Petrem (Krátkým) jsme z ní dostali oba za 5, což je ve Švýcarsku známka jako u nás 2.

Poněvadž jsem velký milovník přírody, tak jsem při pohovoru řekl, že by mi nevadilo pracovat v restauraci uprostřed lesů. Netušil jsem, že toto přání bude tak doslova vyslyšeno. Vlakem jsem dojel do města Ilanz, což je první město na Rýnu a už jsem si řekl, že by to stačilo. To už jsem ale jel Post Autem (švýcarská pošta zajišťuje autobusovou dopravu) do Obersaxenu, což je zimní středisko táhnoucí se několik kilometrů. Vystoupil jsem v části Meierhof a tam čekal šéf, místní boss. Vyvezl mě o další stovky výškových metrů, do horské restaurace Wali. To už mě zamrazilo. To už ukápla první slza. Byl déšť, zima, kolem mě luhy, háje, lesy, sjezdovky, lanovky a moje praxe začala. A já sám mezi Švýcary, Němci a Portugalci. Portugalci (Češti také) jsou ve Švýcarsku pouhá levná pracovní síla. Restaurace ležela v 1619 metrech nad mořem, v září nám i zasněžilo.

Restaurace měla celkem velkou kapacitu. Na terasu se vešlo přes sto míst a dovnitř také. Často jsem byl sám na placu, a tak jsem si osvojil všechny odborné znalosti v praxi. Objednával jsem, roznášel, kasíroval… Nebyl jsem pouze číšník, ale také zahradník, vyndavač Trottinetů (koloběžek), barman, uklizeč, občas kuchař, pracovník na myčce anebo příležitostný hlídač dětí. Ve dny, kdy se neočekávalo tolik hostů, jsem byl jediný na placu a to teprve bylo ono. Mám rád ten pocit, kdy jsem prostě já ten hlavní číšník a mám rád svůj pořádek. Ale někdy se to vymklo a přišla velká skupina lidí. To už taková sranda nebyla, ale vždy to dopadlo dobře. Čas od času jsme pořádali akce jako je degustace vína, oslava státního svátku při příležitosti vyhlášení nezávislosti (1. srpna) či „divoký“ večer (podávala se zvěřina). Práce to byla věru krutá. Byly týdny, kdy jsem pracoval non-stop bez volna, dny, kdy má služba trvala 16 či 17 hodin anebo dny, kdy jsem musel čekat se štamgasty v restauraci do té doby, dokud se dostatečně neopijí a neodjedou. To bylo téměř každý den. Často jsem byl rád, když mi šéf „dopřál“ oběd a večeři, protože moc rád šetřil i přes to, že mi strhával asi 500 franků měsíčně za jídlo. Naučil jsem se jíst cokoliv, co bylo. Jelikož nejbližší vesnička byla pět kilometrů vzdálená, tak jsem svá volna trávil především v přírodě. Ostatně to bylo vše, co jsem měl. Příroda mi dodávala sílu a naději, pozitivní myšlenky a nacházel jsem v ní mír a klid, který jsem tak moc v tomto období vyhledával.  Uprostřed mého „pobytu“ jsem v lůně překrásné alpské přírody se svou rodinou strávil tři volné dny v nedaleko vzdáleném kempu. Navštívili jsme i Lichtenštejnsko, nádherný to mini stát.

A Švýcarsko? V klidu si můžete kdekoli nechat odemčené kolo a druhý den ho tam najdete. Můžete si lehnout do trávy a probudíte se bez kudly v zádech. Také se můžete spolehnout na to, že se na vás bude každý usmívat a chovat se k vám hezky. Budete se cítit jako v jiném světě. Ve světě nejluxusnějších čokolád, výborného a poctivého pečiva, sýru a hodinek. Ve Švýcarsku je příjemné klima, čerstvý horský větřík a příjemný vzduch. Na přechodech máte absolutní přednost, řidič by radši naboural, než aby vás měl ohrozit. A je toho samozřejmě mnoho…

Myslím, že by měl každý student naší školy povinně absolvovat podobnou zahraniční praxi. Nejen z toho důvodu, že se přiučí věcem v oboru, o ty zase tak nejde. Ale uvědomí si, že rodinu a přátele mu nikdo nenahradí. Uvědomí si cenu vydělaných peněz. Uvědomí si, že by se třeba měl chovat vstřícně ke svému okolí a že to s ním nikdo zase tak špatně nemyslí. Taky se začne těšit do školy, do té proklínané školy. Těšil jsem se na to, až se vrátím a půjdu se svojí kamarádkou jen tak po kolonádě. Až půjdeme s rodinou na oběd a až budu moct jít do školy a culit se na ty naše krásné studentky. Potom by třeba naši školu studovali už jen ti lidé, kteří o to mají doopravdy zájem.

Praxe ve Švýcarsku z vás udělá jinou osobnost. Budete silní a flegmatičtí, milující i skromní. Budete zkrátka někdo jiný. I když jsem zažil spoustu slabých chvil, musím říct, že mě tato zkušenost neskutečně posílí. Dnes se neumím naštvat, nedokážu se zlobit kvůli malichernostem anebo hodně dám na dobré vztahy, protože vím, že to je to nejdůležitější. V životě zdaleka nejde jen o peníze.

Martin Stránský

ŽÁDOST O STÁŽ V ZAHRANIČÍ [doc]