ZAHRANIČNÍ PRAXE

JAK TO CHODÍ V NĚMECKU

   Přihlásit se na prázdninovou praxi do Spolkové republiky Německo je pro žáka Hotelové školy v Poděbradech vždycky tak trochu dobrodružství. Místo, kam v létě na tři měsíce odjede, se dozví až ze smlouvy, kterou mu zašle úřad Spolkového ministerstva práce asi měsíc před odjezdem. Nastává pátrání v atlasech a podrobných mapách: Už víme, že ostrov Langeoog je v Severním moři poblíž nizozemské hranice, zatímco jiný ostrov se jmenuje Pellworm a ten se nachází v tomtéž moři, ale blíž u Dánska. Známe alpská turistická střediska s malebnými horskými jezery i pobřeží Baltu. A všude jsou turisté, penziony, hotely, restaurace, letní sezóna v plném proudu a potřeba kvalitních praktikantů, třebaže leckterá starostlivá maminka při pohledu na vzdálenosti trošku zneklidní. Teď už jenom posadit se k internetu a najít si to nejvýhodnější spojení. Přestupovat jenom třikrát ve vlaku, potom autobus, trajekt, ostrovní vláček... I různé druhy dopravy má přece žák hotelové školy dobře poznat.

   Německý zaměstnavatel bývá většinou majitel rodinného podniku. V jeho restauraci nebo penzionu pracují všichni dospělí členové rodiny - a o děti se občas musí postarat i náš praktikant, který je brán jako nový rodinný příslušník, brzy seznámen s okruhem přátel a známých a zván na nedělní obědy i odpolední výlety. Přes všechnu vytíženost letní sezóny se mu noví přátelé snaží ukázat památky a zajímavosti v okolí, jak je to jen možné. Někdo se dostane na věhlasný pohádkový zámek Neuschwanstein v Bavorsku, jiný se potká s ostrovem tuleňů v Severním moři, další si vyšetří jeden den na výlet do Švédska. Vztahy a přátelství přerůstají často rámec jednoho prázdninového pobytu.

   Pracovní doba se v turistické sezóně nedá příliš striktně počítat na minuty, takže volno je mezi snídaní a obědem a dalších pár hodin před večeří. V rodinném podniku se také nedá žehrat na tak zvané pomocné práce. Všichni tady dělají všechno, co je zrovna potřeba. A tak náš praktikant převážně obsluhuje hosty, ale také vypomáhá v kuchyni, zaskakuje na recepci i uklízí pokoje, anebo prodává v kiosku s občerstvením. A zaměstnavatelé si vesměs chválí ochotu a pracovitost, s jakou se prý u německých žáků a učňů nesetkají. Pan Olaf Witt, majitel prvotřídní zmrzlinové cukrárny, kam žáci poděbradské hotelové školy jezdí tradičně už několik let, říká naprosto otevřeně: "Lepší a pracovitější praktikanty u nás neseženu."