PRÁCE NEBO DOVOLENÁ V ŘECKU ?
Pomalu se u nás začalo oteplovat a skupina vybraných studentů hotelové školy se pomalu začala připravovat na tříměsíční stáž do slunného Řecka. Zabalit kufr, na nic nezapomenout, vyzvednout letenku s pojištěním od paní učitelky Součkové, bez níž, a s pomocí dalších učitelů, by se žádná zahraniční praxe nerealizovala. Za vše moc děkujeme.
Ale to bych odbočil. Když už bylo vše připravené, tak stačilo málo, být v den odletu na letišti, v odletové hale se rozloučit s rodinou a se zdviženou hlavou vkročit do "neznáma". Pro některé to byla první zkušenost postavit se na vlastní nohy, ale myslím, že je to určitě pro moderního člověka důležité, umět se postarat sám o sebe v cizí zemi.
Byla nás skupinka asi 15 lidí. Všichni jsme se většinou znali, takže jsme vše dělali společně. Letadlem Boeing 737 jsme odletěli do Soluně, kde nás vyzvedla slečna z personálního oddělení Sani Beach Holiday Resort a spolu s řidičem autobusu nás zavezla do malé vesničky zvané Fokea, kde jsme po dobu stáže bydleli. Ubytováni jsme byli apartmánech bývalé hotelové budovy. K dispozici jsme měli pokoje pro dva, předsíň, koupelnu a kuchyň. Zde jsme se ubytovali a druhý den ráno, jsme jeli hotelovým autobusem, ve kterém jsme později strávili plno času, do resortu, kde nás rozdělili na jednotlivá pracoviště.
Někteří z nás pracovali na restauraci Sani Beach Club, či Sani Beach Hotel, Porto Sani Villages nebo v luxusním Asterias Suites. Jiní pracovali za barem Brasserie, či Main Baru v Clubu a řada z nás si vyzkoušela i jinou práci než v gastronomii. Například "beachboy", který měl na starost hotelovou pláž nebo "groom", což byl pomocník na recepci, jehož hlavní náplní práce bylo řízení electric car a rozvoz hostů. Nesmím opomenout na děvčata, která zabezpečovala obsluhu hotelových hostů na pláži. A právě v tuto chvíli jsme museli spoléhat každý sám na sebe, každý pracoval někde jinde. Možnost být pohromadě byla tedy minimální, pouze noční posezení na terase apartmánů nám umožňovalo sdělit si zážitky z uplynulého pracovního dne. Nebojte se, nebyla to jen každodenní práce, ale i pár volných dnů, které každý trávil podle svého gusta.
Chodilo se na pláž, do města na "pořádnej dlabenec" , hlavně na "gyros", tradiční řecký pokrm, večer někam do baru na řeckou hudbu a k dispozici byli také dva výlety, které nám hradilo Sani Beach. To byla nádhera, plavba po moři je prostě úžasná.
Teď ale nevím, jestli to byla pracovní praxe nebo dovolená. Musím říct, že práce ze začátku byla fyzicky i psychicky náročná, ale za několik dní si člověk zvykl a začal si to užívat. Kdo může říci, že byl v létě tři měsíce u moře. Neznám zas tolik kamarádů, kteří mají takovou možnost. Tak neváhejte a určitě to zkuste. Mně to dalo opravdu hodně, ale to si každý musí zkusit na vlastní kůži. Když nic jiného, tak přijedete alespoň krásně opálení…
Martin Havlík, 4.B