LEONARDO DA VINCI 15. 5. - 9. 6. 2003, BARCELONA

   Je tomu sotva rok co jsem začal navštěvovat kurz španělštiny ve večerní jazykové školy. Hned od prvních hodin jsem si tento jazyk zamiloval včetně naší báječné lektorky a skvělé party, která se na kurzu utvořila. Koho by napadlo, že za necelých devět měsíců budu mít já spolu s dalšími třemi souputníky možnost pobýt dva měsíce v kraji, kde se španělština vyvinula, ve Španělsku.

   Sny se staly realitou a 15. května 2003 v 10:30 hodin středoevropského času jsem se já Žeňa, Jirka a Zuzka octli v útrobí ocelového dravce se znakem ČSA, který nás měl přepravit do teplých krajin. A opravdu za dvě hodinky nás již ovanul teploučký jižní vánek slunné Barcelony.

   To že i přes horké počasí zůstávají Španělé ledově klidnými nám bylo naznačeno hned na letišti. Zástupci Univerzity ESMA, kteří nás měli na letišti čekat na nás zapomněli. Žeňa však Barcelonu znala, takže pro ní nebylo problémem nás ke škole dovést. Po seznámení se zástupkyní ředitele, která nás měla na starosti se škola na chvíli proměnila v divadlo a my velice rychle odhalili další španělský neduh - nechuť přiznat vlastní chybu.

   Po malé divadelní vložce jsme byli ubytováni do malého, ale velmi útulného a k našemu překvapení výborně vybaveného bytečku(pračka se opravdu hodila) a bylo nám vysvětleno co a jak. Protože jsem nevěděli za čím sem vlastně jedeme, velice nás zajímalo co bude náplní našeho pobytu.

   Druhý den jsme tedy byli odeslání na předměstí Barcelony do vcelku malého čtyřhvězdičkového hotelu, který dle svého umístění nesl název Hotel Alfa Aeropuerto.Zde se nás ujala šéfová recepce a rozdělila nás na dva páry - Jirka s Žeňou a já se Zuzou s tím, že se budeme střídat v ranních a odpoledních pětihodinových směnách. Holky pracovali na recepci a my s Jirkou po vcelku nudné kariéře dveřníka a bagážisty v jedné osobě jsme byli upíchnuti na restauraci.

   Víkendy nám zůstaly volné a tak jsme prokládali práci "kulturou" a sluněním na pláži u vcelku studeného a překvapivě slaného moře.

   Po malých nejasnostech se nám podařilo domluvit konání kurzu španělštiny, který nám náš pan ředitel ještě před odletem zaplatil. Náš lektor nás ve dvanácti vyučovacích hodinách zasvětil do základů španělštiny v gastronomii a dokonce nám i vysvětlil jak se připravují různé kulinářské speciality.

   To bylo posledním bodíkem naší mise, která splnila nejen úkol poznávací a jazykově vzdělávací, ale i nám zprostředkovala seznámení se se skvělými lidmi a ukázala nám jaké to je žít ve velkoměstě cizojazyčně mluvícího státu.

   Závěrem chci za nás za všechny velice poděkovat paní doktorce Podolákové, která celou praxi zorganizovala, paní doktorce Krejčové, panu řediteli za důvěru již do nás vložil a samozřejmě také Evropské Unii, která celý projekt Leonardo da Vinci zaštituje. Děkujeme.