Švýcarsko – země jazyků, perla Evropy

Když se řekne Švýcarsko, co si představíte? Ostré vrcholky Alp, kamzíky skákající po skalách, bezchybné hodinkové stroje, lahodnou mléčnou čokoládu, smetanové sýry, překrásnou přírodu, bezpečná bankovní konta nebo neutralitu za všech okolností?

Sami Švýcaři o sobě tvrdí, že jsou šťastní, bohatí, spokojení, čestní, velkorysí, optimističtí a v jakékoliv situaci ochotní pomoci. A je to doopravdy tak! Velká část však mluví dialektem vycházejícím z němčiny – tzv. Schwyzerdütsch, kterému my jen stěží dokážeme porozumět. Snaha zachytit nějaké známé slovíčka podobající se té němčině co se učíme je naprosto zbytečná, ale ten kdo bude trpělivý, dokáže časem z dialektu mnohé pochytit.

Souhra náhody a osudu mi přinesla 4 měsíce života v překrásném, dalo by se říci až idylickém, čistém prostředí.

První ,,zastávkou´´ však je 14denní kurz ve Swiss School of Tourism and Hospitality v Passuggu/Chur. Zahrnuje vše, co jakoby budoucí ,,obsluhující švýcaři´´ potřebujeme vědět – místní vína, nápoje, pokrmy, jazyk, seznámení s pravidly středisek a samozřejmě praktickou výuku. Vše pod vedením skvělých lektorů! Ne nadarmo se říká, že nic netrvá věčně a tak 18. 6. se všichni musíme rozloučit a s obrovskou dávkou odvahy se pustit do práce v našich nových domovech v nejrůznějších koutech země. Na vlakovém nádraží v Churu ještě několik posledních společných fotek a už jen nastoupit do toho správného a jistěže nezpožděného vlaku.

Mým domovem se stalo známé lyžařské středisko Klosters v nadmořské výšce od 810 m.n.m. do 2844 m.n.m. ve Švýcarských Alpách v kantonu Graubünden, jen půl hodiny vzdálené od známějšího Davosu.

Na mé začátky v hotelu Cresta není zrovna hezké vzpomínání. Rozhodně jsem se ocitla v prostředí, které jsem z domova neznala. Žádný pětihvězdičkový hotel s dostatkem personálu na všechno potřebné. Teď jsem byla za všechno zodpovědná jen já. A věřte mi, stereotypu jsem se opravdu bát nemusela, nebyl den, kdy by pro mě nebylo něco nového! A to mělo vlastně za následek tolik chyb, že bych právě mohla napsat čtyřdílnou knihu.

Naopak jsem měla štěstí na skvělý kolektiv, jenž se mi stal jako rodina vždy oporou.

Vše bylo jen o čase, kdy si zvyknu na jakoukoli práci, nepravidelnou stravu, vystresované vedení hotelu i na obzvlášť zvídavé hosty, ale stala jsem se zastáncem teorie, že když nemůžeme dělat to, co nás baví, je nutné hledat zalíbení v tom, co děláme!! Jinak to brát snad ani nelze. Klientelu zde tvoří převážně Švýcaři, Němci, Nizozemci, Italové a Francouzi, ale ani jednou jsem se nesetkala s tím, že by někdo nebyl vděčný za obsluhu. (Jako to bývá u nás na praxích zvykem.)

Mimo práce jsou tu také dny volna. Uvědomte si, že budete prožívat jedno z největších životních dobrodružství, které mnoho lidí nemá příležitost prožít. Tak cestujte, poznávejte nové lidi a nebojte se vyzkoušet nové zvyky.

Já jsem se do cestování zamilovala, vždy mě nadchlo, když jsem poznala někoho nového a s potěšením přijala nové zvyky. Nejkrásnější věci totiž prožije člověk v samotě a tichu, bez péče rodičů, která sice zahání hlad a starosti, ale hubí radost a samostatnost.

Čím blíže bylo mé datum odjezdu, tím více mi docházel fakt, jak moc miluji to prostředí, jenž mi vezme dech, vykouzlí úsměv na tváři, dodá pocit štěstí a nabije energií na další pracovní den, jak moc srdečné přátele mám kolem sebe a jak moc se tu mé srdce ukotvilo. Nedokážu si představit, že bych tehdy nikam neodjela.

Je úterý 4. 10 a nutnost opustit svou druhou rodinu je náročnější, než jsem si kdy myslela, mohu se snad jen těšit na další brzké setkání…

5.10 už o poledni stojím na pražském letišti Ruzyně a nedokážu promluvit ani slovo česky, láká mě nastoupit si zase do zpátečního letadla…

Ještě teď si dokážu vybavit, jak mě trápilo, že nebudu mít šanci jet na žádnou stáž, když jsem přišla na svět později než ostatní, proto jsem za tohle mé štěstí vděčná p. Schmidtovi a p. Schweizer z SSTH, mé Hotelové škole a nakonec i sama sobě, za tu 10 letou dřinu němčiny ve školní lavici!

Dobře vím, že nikdy nebudete litovat. Většina " proti důvodů " je jen vykonstruovaných. I případný nezdar či zklamání vám přinese pocit svobody a schopnosti být nezávislí.

Objevíte nádherné věci a zážitky, o kterých jste dosud jen a jen snili. Je doba činů, dost uvažování o všech pro a proti. Ostatně, co se až tak moc hrozného může stát?

Monika Sekáčová