VÁLKA

   Každý rok v dubnu se na naší škole konají rauty na počest zakončení povinné výuky vaření a techniky obsluhy a ty jsou v období odkvítání prvních stromů a růstu prvních naivních kytiček příčinou (možná i záminkou), která rozdělí studenty druhých ročníků hotelové školy na tři až čtyři naprosto nesmiřitelné skupiny.

   Po dvou letech hašteření a občasném, ne výjimečném, nenávidění těchto předmětů se stane něco, kvůli čemu jsou si dlouholeté kamarádky schopné poničit skřínku, nebo dva nejlepší kamarádi pomalu zabít a nebo kdy se z učitele (nebo ředitele), který prohlásí, že ten "náš" raut byl prostě nejlepší stane uctívaná modla, kdy z člověka, kterého jsme sice respektovali, drželi ve vážnosti, ale přiznejme si pravdu, někdy ho i proklínali, stane ten "náš" učitel.

Otázka zní: Kdo měl teda sakra ten nejlepší raut?

   Nemohu jinak, ale k tak banálním hádkám se prostě musím vyjádřit, nepochopím totiž, že většina studentů mého ročníku je schopná v jeden den svůj kolektiv do krve nenávidět a druhý den je schopna pro něj v šílené při s jinou třídou bojovat za to, že jejich raut byl ten nejsprávnější, nejlepší, nejkrásněji vyzdobený, s nejimpozantnější výpravou a kdovíjaké jiné nej. Nemáme snad dost rozvahy abychom dokázali jasně určit komu se ten raut nejvíce povedl nebo dost cti abychom se od zcela zbytečného hodnocení jiných tříd distancovali?

   Tímhle článkem bych chtěl zlehčit všechny spory, které mezi sebou poslední dobou vedou studenti mého ročníku. Chci se ale také vysmát všem těm, které tyto spory stresují, nebo snad urážejí. Slečny a pánové z tříd 2.a, 2.b a 2.c, není snad důležitější než to, komu z nás se raut nejvíce povedl, to, že se povedl všem?