Soutěž DEVADESÁTKA

Jak to všechno vzniklo?

Tak si tak přijdeme  2. září 2008 do školy a paní učitelka Kostelecká prosí třídu, aby se zájemci přihlásili do soutěže. Do soutěže o historii naší země v letech 1918 až 1992. Československo mi v prvních zářijových dnech říkalo jen to, že Masaryk se nepíše s i. Každopádně se přihlásila aktivní čtyřka. Martin Oberhel, Adéla Motyčková, Veronika Vodrážková a Lucie Burešová.

První kolo

Znáte všechny premiéry vlády od roku 1918 do 1939? Poznali byste Karla Kryla? Vyjmenovali byste země Rakouska Uherska? Pohoda. Postupujeme. Příště se už fakt naučíme! Získali jsme docela dost bodů, ale příště prostě postoupíme. Ovšem když zvítězíme nad EKO gymnáziem Poděbrady a Středním odborným učilištěm společného stravování Poděbrady.

Druhé kolo

Body nám pomohla získat i barmanská show, kterou ve volné disciplíně předvedli studenti Stanislav Kvasničák a Tomáš Vrzal, naši spolužáci ze čtvrtého ročníku. Dostali jsme se  do finále a v něm se střetneme se SOŠ a SOU Nymburk. A už se skutečně nadrtíme! Budeme to úplně všechno umět. Opravdu! Slibujeme.

Před třetím kolem jsme vymýšleli, co dalšího předvedeme ve volné disciplíně. Vyhrála spartakiáda, hromadné veřejné tělovýchovné vystoupení. Tradice navazovala na nevítané sokolské slety v komunistickém Československu. Zbývalo deset dní do finále a my ještě netrénovali, nic jsme nenacvičovali, absolutně nic. Pět dní do finále… partička z 3.D se vydala na kolonádu přemýšlet. Ticho. Najednou si někdo vzpomněl na píseň od Michala Davida Poupata.  Začali jsme trénovat. Cvičení nešlo skloubit s hudbou, nenapadaly nás žádné další cviky, ale naštěstí tři dny před finálem byla celá spartakiáda hotová. Chybělo jen její zdůvodnění, a to jsme opět nechali na poslední chvíli.

Třetí kolo

Když se otevřely v pátek 16. listopadu dveře do divadla a my vstoupili, zastihli jsme protihráče, jak trénují volnou disciplínu. Připravili si tři anglické písničky, které nesouvisely s tématem, ale zpěv byl téměř na Slavíka.

Představení poroty, soutěžících atd. atd. Bum! Začala soutěž s velkým S. Na formu soutěže známé televizní show zvané Chcete být milionářem nás Veronika už dříve upozornila, ale už i otázka za pouhých 100 bodů a tlak doktora Langra nás velice rozhodily. Plynuly minuty i otázky, až se nakonec ozval zvoneček, a první část soutěže byla za námi. Teď byla na řadě volná disciplína. ŠUP ŠUP, rychle sundat silonky a natáhnout červené kraťásky a bílý nátělník a už nás Martin vystrčil na jeviště se slovy: „ Jakože se protahujete, jo?“ No jasně!! V publiku se všichni pochechtávali, jak má Burešová, Vodrážková a Motyčková vytažený trenýrky jako před třiceti lety, a do toho se ještě ozvalo: „Ehm, ehm, zkouška rozhlasu, zkouška rozhlasu, jedna, dva, tři, dobrý, ehm, ehm..“

Následoval projev Martina, který vysvětlil, jak naše vystoupení souvisí s tématem soutěže, a pak ukázka, jak to asi před pár lety vypadalo na Strahově. Všichni tleskali a zpívali. Sklidili jsme úspěch! Moje hrdost na naši skupinku neznala konce. Nikdo ani nepoznal, že jsme jeden cvik vynechali.

V druhé části nemělo cenu ani přemýšlet, protože otázky byly velmi těžké, šlo víc o náhodu a tipování. Většina otázek nám byla absolutně cizí. Něco nám vyšlo, něco ne. Zkrátka…  byli jsme druzí a jsme s tím velice spokojeni.

Pomáhali jsme se soutěží „DEVADESÁTKA“

O průběhu soutěže jste si už jistě přečetli v předchozím článku, my bychom vás ale rádi seznámili s tím, co probíhalo v „zákulisí“ před prvním kolem. Do soutěže se totiž nezapojila pouze již známá „aktivní čtyřka“, ale i dalších šest kamarádů, kteří měli na starost úkoly, za které se právě v prvním kole také získávaly body. Mezi pomocníky patřili Ivana Hrišová a Oldřich Rudzan, Petra Široká s Tomáš Kalinou a Lenka Nedbalová s Václavem Jirdou.

Ivana s Oldou měli na starost snad to nejtěžší, vypracovat otázky do ankety na téma historie ČR, oslovit padesát lidí, ještě sepsat jejich odpovědi a zhodnotit je, zpracovat odpovědi do grafu a udělat závěrečné shrnutí. Výsledek byl výborný!

My jsme měli na starost fotografovat pomníky obětem 1. světové války. A tak jsme si jedno zdánlivě hezké odpoledne udělali výlet po Poděbradech a okolních vesnicích. Bohužel začalo pršet a my jsme bez deštníků běhali po vesnici a hledali pomník, ale stálo to za to, ještě teď se tomu smějeme. Dalším problémem byl požadovaný formát fotografií, naštěstí jsme narazily na profesionála, který i po zavírací době se snažil fotografie upravit, aby splňovaly zadaný formát.

Lenka s Vaškem si vybrali časově náročné přepisování charakteristik jednotlivých památníků, ale samozřejmě vše zvládli s přehledem a hlavně včas.

Zásluhu na úspěchu má určitě i podpora obecenstva a celé naší třídy 3.D v semifinále a ve finále. Také nesmíme zapomenout na Víta Regnera, který našim soutěžícím velmi dobře poradil s otázkou, který ze čtyř jmenovaných fotbalistů nebyl brankář. Zdálo se, že v celém sále poděbradského divadla jen on znal jméno Josef Bican, a stal se tak „hrdinou“ dne.

Na závěr bych chtěl shrnout celou soutěž, jelikož ona nám dala další cenné zkušenosti a informace do budoucího života.

Petra Široká a Tomáš Kalina