Sportovní kurz 2.A a 2.B

Čím víc se sportovní kurz blížil, tím víc jsme byli nervózní. Orientace v terénu, práce s mapou a buzolou – to vážně není nic pro nás.

9. září 2014 nastal den D a my se museli na týden rozloučit se školou a našimi domovy. Z Poděbrad jsme se vlakem dopravili do Staré Paky, kde jsme se jako zázrakem všichni natěsnali do jednoho malého starého vagonku a vyrazili do Borovnice, odkud to už k našemu cíli byl opravdu jen kousek.

Po příchodu do tábora jsme si rozdělili pokoje, které sice nebyly bůhvíjak luxusně zařízené, ale všechny měly vlastní koupelnu, což bylo velké plus (hlavně pro nás holky). Náš každodenní program spočíval v dopolední výuce v táboře (práce s mapou a buzolou, lanové překážky, vázání uzlů na lanech, základy slaňování, střílení ze vzduchovky a lukostřelba, zdravověda a civilní ochrana) a v odpoledních orientačních výpravách do okolí.

Orientační běhy nám ale moc nešly. Později jsme se od učitelů dozvěděli, že jsme dokonce dosáhli rekordně dlouhých časů – orientační běh na hodinu a půl jsme zaběhli za čtyři hodiny. Nejdůležitější ale bylo, že jsme to nevzdali a správnou cestu nakonec vždy našli.

Předposlední den našeho pobytu byl věnován celodennímu výletu v Českém ráji – navštívili jsme rozhlednu Tábor a zříceniny hradu Bradlec a Kumburk.

Poslední den pro nás učitelé připravili soutěž, ve které jsme zužitkovali veškeré dovednosti a vědomosti, které jsme se během týdne naučili. Nešlo ani tak o výhru, ale o pocit, že jsme všichni ten týden zvládli, i když občas pršelo a v jídelně byly k večeři až moc často knedlíky … Jsme prostě jedničky!

Vendula Marešová, Andrea Mohauptová, 2. A
Září 2014