Hotelová škola Poděbrady

Hotelová škola Poděbrady

Středočeský krajAEHT

Vzdělávací program Evropské unie Erasmus+

Erasmus+ a cesta z Cách do Nizozemska

První neděli našeho pobytu jsme měli všichni volno, tak jsme vyrazili na výlet. Do nizozemského Maastrichtu je to z Cách autobusem pouhých 27 km. Místo, kde se dá přejít řeka Meuse, i tak se dá vyložit jméno města. Už Římané zde postavili první most, ale dnešní Maastricht se pyšní kamenným mostem Sint Servaasbrug z konce 13. století. Takže dnes je nejstarším mostem v Nizozemsku. Jeho sedm kamenných oblouků znamená pro Maastricht asi tolik, co Karlův most pro Prahu. Evropská unie právě zde podepsala 7. února 1993 smlouvu o evropské integraci a spolupráci členských zemí. A v tomto koutu Evropy se spolupracuje přímo vzorově. Je zřejmé, že Maastricht je oblíbeným výletním místem nejen Němců, ale i Belgičanů (taky to sem mají co by kamenem dohodil) a Čechů.

Po nezbytné ranní kávičce přecházíme most, za nímž začíná staré město. Domy kolem náměstí Markt jsou typicky holandské, vysoké, úzké, často cihlové. Hlavní atrakcí náměstí je Stadthuis, tedy radnice od slavného architekta Pietera Posta a je chloubou Maastrichtu již od konce 17. století. Bazilika svatého Serváce patří k turistickým lákadlům Maastrichtu, údajně zde stála už ve 4. století. Vyrostla na místě, kde pohřbili váženého biskupa svatého Serváce, který do Maastrichtu přišel z daleké Arménie. V těsném sousedství jsme si nenechali ujít kostel sv. Jana Křtitele, poznáte ho snadno podle výrazné červené zvonice. Navštívili jsme také baziliku Onze Lieuve Vrouw, Naší Panny Marie, která je jednou z nejkrásnějších románských staveb středověku. Užíváme si příjemnou procházku podél městských hradeb a částečně i po nich s výhledy na staré domy a bývalé vodní mlýny. A pochopitelně nelze odolat sladké vůni, která celou naši výpravu provází, dáváme si úžasné wafle. Jsou dokonalé jako toto čisté historicky zajímavé město. Dokonalé bylo i jarní počasí, které nás celý den provázelo. Venkovní zahrádky před restauracemi a kavárnami byly plné, židle vyrovnané jedním směrem, stejně jako obličeje relaxujících obyvatel Maastrichtu. No neříkejte nám, že u nás mrzne, až praští!

Eva Svobodová