Erasmus+ ve městě plném pověstí

Cáchy jsou městem plným pověstí. Vstupní bronzové dveře, nejstarší v Německu, mají prasklinu, za níž se skrývá příběh. Radní prý neměli peníze na dokončení dómu a spojili se s ďáblem. Ten však měl podmínku, že první živá duše, která do chrámu vejde, bude jeho, čehož později radní litovali. Naštěstí si uvědomili, že požadavkem byla živá, ne nutně lidská duše, a potmě dovnitř vehnali vlka. Satan ho rozsápal, a když odhalil lest, rozlítil se a práskl chrámovými vraty. Přiskříply mu palec, který v prasklině zůstal. Uvnitř jednoho z klepadel na katedrálních vratech skutečně nahmatáte čertův kovový prst. Ve vestibulu dómu je také bronzová socha vlčice i s dírou v hrudi, protože podle pověsti jí čert vyrval srdce z těla.

Tím ale potíže s dómem neskončily. Čert se chtěl městu pomstít a katedrálu chtěl zasypat tunami písku. Ten nabral ze Severního moře, nabral ho však do pytlů tolik, že ho nemohl unést a potřeboval si odpočinout. GPSku tenkrát ještě neměl, proto se na cestu zeptal staré farmářky. Ta byla chytrá - v místním dialektu se to řekne „lous“ - a čerta poznala podle kopyta. Zalhala, že Cáchy jsou blízko, že chleba a boty, které má na nohách, koupila na trhu v Cáchách. Čert poznal podle děr na prošlapaných botách, že do Cách je to ještě daleko. Uvědomil si, že do města svůj náklad nikdy nedopraví a zanechal ho tam, kde právě seděl. A tak vznikl vrch Lousberg, 264 m nad mořem, kde je dnes vyhlídková věž, restaurace a kam se chodí Cáchenští kochat výhledy na svoje město.

Bahkauv je dnes trochu strašidelná fontána. Připomíná mýtické zvíře, které skákalo opilcům na záda a čím více se báli, tím bylo těžší. Jediné, čím se mohl napadený nešťastník bránit, bylo klení a nadávky. To pak obluda ztrácela na váze, až byla lehká jako peříčko a podroušený nešťastník byl zachráněn. Zvláštní je, že Bahkauv nenapadal ženy, asi se tenkrát neopíjely. Kriticky přiznáváme, že až taková obluda to není, ti co viděli Pána prstenů, viděli i horší.

Z Cách zdraví Marek, Dorka, Anička, Míša a Simona