Francie – Česká republika

Naše výměna se studenty „Lyce des Chaumes“ s francouzského města Avallon začala 21. března 2010,  kdy jsme odjížděli od školního hotelu Junior v Poděbradech.

Cesta autobusem trvala zhruba 15 hodin. Do Avallonu jsme dorazili brzy ráno, ještě před první vyučovací hodinou našich francouzských korespondentů. Připadali jsme si celkem jako papoušci – my oblečení barevně v letním a všichni studenti okolo nás ve střídmém oblečení podzimních barev – šedá, fialová a černá.

Jako první nás čekala prohlídka školy a seznámení s lidmi, o kterých jsme měli mnoho informací z našeho dopisování s nimi. Na oběd jsme si došli společně. Poté následovala prohlídka města, navštívili jsme historické centrum i moderní část města. Naše průvodkyně nás seznámila také s kulturními památkami.  Po našem návratu do školy, měli naši francouzští přátelé pro nás připravený zajímavý program. Na konci dne jsme se ubytovali, většina z naší 20-ti členné skupiny se zabydlela na internátu hostitelského lycea, ale tři z nás – všechny dívky, jsme byly ubytovány v rodinách „našich“ francouzů.

V rodině, ve které nás ubytovali, nás čekalo velmi milé přivítání. Ukázali nám, kde budeme bydlet po dobu našeho pobytu ve Francii, seznámili nás s chodem domácnosti. K dispozici nám byl samostatný pokoj s toaletou a malou koupelnou. Po seznámení s fungováním jejich sprchy jsme měli čas na vybalení svých věcí a zabydlení se. Naši hostitelé byli moc milý a neustále zjišťovali, zda máme vše potřebné. Poté jsme si ještě s naší novou kamarádkou a hostitelkou Estellle povídali, představila nás svým rodičům. Během večeře jsme si všichni vyprávěli, seznamovali se s různými odlišnostmi našich domácností, ke každému chodu jsme dostali výklad. Většina konverzace probíhala v angličtině, jen občas zazněla francoužština. Po náročném dni jsme se všichni těšili do postelí na klidný spánek.

Druhý den jsme vyrazili na prohlídku zámku Bazoches-du-Morvan a měst Auxerre a Wézeley, kde jsme si všichni společně nejprve navštívili zámek, po prohlídce historické části města a seznámením se z jejich minulostí jsme měli rozchod. Většina z nás se vydala do boje o suvenýry, dárky a jinými nákupy. Jediné, co nás mrzelo, že naši francouzští přátelé s námi z důvodu svého vyučování nemohli strávit celý den.  Po celodenním výletě jsme se vraceli zpět na internát a do rodin.

Také na následující den jsme měli naplánovaný celodenní výlet, tentokráte do města Dijon, kam s námi k naší velké radosti vyrazili také naši noví přátelé. Celou cestu autobusem jsme si společně povídali, vyměňovali si informace a sdělovali první dojmy. V Dijonu jsme navštívili muzeum Burgonské kultury, Annabelle – francouzská učitelka angličtiny, nás provedla po historické části města. S radostí jsem opět uvítali tříhodinový rozchod a sami se potulovali městem, nakukovali do různých obchůdků, vybírali suvenýry pro naše blízké.

Čtvrtý den ráno jsme navštívili městečko Flavigny – nikdo z nás nečekal nic moc významného, jen další francouzské městečko s pamětihodnostmi a podobně jako všude jinde spousta nachozených „kilometrů“. Ale jakmile jsme dorazili na maličké náměstí, spoustě z nás takříkajíc spadla čelist. Ocitli jsme se uprostřed městečka, kde se natáčely exteriérové scény filmu Čokoláda. Odtud jsme zamířili do dalšího krásného starobylého městečka Semur-n-Auxois, kde jsme prošli hradby a navštívili spoustu nádherně zdobených kostelů.

Pátý den byl ve znamení loučení – nejsmutnější den našeho pobytu. Před odjezdem jsme se byli podívat na hodině angličtiny vyššího ročníku a kupodivu jsme jim všichni dobře rozuměli. Nakonec jsme se se všemi rozloučili po francouzsku – polibkem na obě tváře. A hurá domů !!!

Cestou domů jsme si ještě udělali krátkou zastávku v městě Beaune, kde jsme se prošli historickým centrem a pokračovali v návratu k našim rodinám.

Celý následující měsíc jsme se těšili na další setkání s našimi francouzskými přáteli, tentokrát přijeli oni za námi. Konečně jsme se dočkali, 17. května dorazili a my se s nimi mohli na recepci našeho školního hotelu nadšeně a upřímně přivítat. Cítili jsme jako povinnost oplatit jim jejich vstřícné uvítání a zpříjemnění jejich pobytu u nás. Celý den jsme trávili společně. Ukázali jsme jim Poděbrady, sdělili si navzájem, co se událo a změnilo za ten měsíc, co jsme se neviděli. Poté následoval rozchod. Někteří z nás vyrazili po malých skupinkách ven, my jsme naše kamarádky pozvaly na české palačinky se šlehačkou. Zábavné bylo vysvětlování slova šlehačka. Nakonec se nám podařilo pomocí pantomimy prolomit jazykové bariéry a vše popsat a vysvětlit.

Druhý den vyrazila třetina studentů naší třídy s francouzskými hosty do Prahy, společně prošli Královskou cestu a navštívili Chrám svatého Víta. Další den doprovázela další skupina studentů naše přátele opět do Prahy – tentokrát do Pivovaru Staropramen na Smíchově. Myslím, že tento výlet se jim líbil nejvíce i přesto, že nám počasí nepřálo. Po návratu z výletu a zahnání hladu vydatnou večeří byl připraven zajímavý program. Pro přiblížení výuky našich praktických předmětů vymysleli naši kantoři zajímavý program – pečení buchet. My jsme našim kamarádům předvedli, jak se takové buchty pečou a poté jsme je anglicky instruovali. Bylo to zábavné pro ně i pro nás. Konečné dílo se sice nepodobalo uhlazeným výstavním kouskům jako od našich babiček, ale myslím, že při konečné konzumaci svých upečených buchet byli na sebe všichni pyšní a moc si pochutnali. Naučili jsme je také několik českých pozdravů a vět. Mezi nimi nechybělo „Ahoj“, „Nashledanou“ a „Pojďte na buchty“, občas jim dělala trochu potíže česká výslovnost. Den před svým odjezdem navštívili Kutnou Horu a její nejznámější památky a odpoledne jsme trávili všichni společně. Týden byl pryč rychleji než jsme čekali, nadešel den loučení. Dopoledne se ještě byli podívat na naší hodině angličtiny, pak zaskočili naposledy před odjezdem do města dokoupit poslední dárky a suvenýry. Potom nás čekalo už jen loučení. Nezbývá nám nic jiného než se těšit, že se svými novými kamarády uvidíme opět za rok.

Všichni jsme chtěli, aby na nás v dobrém vzpomínali a odvezli si z Čech spoustu hezkých zážitků a vzpomínek. Doufáme, že se nám to podařilo.