Kdo si hraje, nezlobí?
V neděli 18. října se do Poděbrad sjeli na pozvání Hotelové školy A Vyšší odborné školy hotelnictví a turismu hosté ze všech koutů Evropské unie. Benny z Dánska, Mojca ze Slovinska, Ina z Lotyšska, Lidia ze Sicílie, Rosa ze španělského Cádizu, Seval a Rüchan z Turecka a Wendy a Rodney ze Severního Irska přijeli jako účastníci týdenní studijní návštěvy na téma „Školy a komunity společně proti kriminalitě a patologickému chování mládeže“. V praxi jsme chtěli našim hostům ukázat platnost starého českého úsloví: Kdo si hraje, nezlobí. Podobné rčení v angličtině říká, že líné ruce připravují práci ďáblovi. Jinými slovy, chtěli jsme hostům ukázat město, v němž se organizování volnočasových aktivit stalo tradicí, díky čemuž jsou místní ďáblové bez práce.
Skupina byla přijata vedením poděbradské radnice, navštívila Základní uměleckou školu, Dům dětí a mládeže, Speciální základní školu i mateřské centrum. V Praze na Smíchově jsme navštívili jednu ze škol, která je podporována obecně prospěšnou společností Envi A. Ta iniciovala projekt rozšířené estetické výuky na školách s převahou sociálně slabších žáků. Základní školu v Grafické ulici navštěvuje 80% romských žáků, což nevyplývá z xenofóbních společenských postojů, nýbrž z přirozené skladby obyvatelstva na Smíchově. Návštěva školy byla velmi příjemným překvapením pro celou skupinu, taneční i dramatické vystoupení nejmenších bylo velice milé a děti se také dočkaly od našich hostů sladké odměny.
Od dětí se naši hosté pravděpodobně nakazili zvědavostí, ptali se neustále a na všechno. Zajímali se o průměrné platy, sociální dávky, mateřskou dovolenou, rodičovský příspěvek, školné. Chtěli vědět, co je to Dům na půli cesty a jak se u nás osvědčily baby boxy. Navzájem porovnávali své vzdělávací systémy, hovořili o aktuálních palčivých problémech: o nejvhodnějším věku prvňáčků, o jednotné maturitě, výuce jazyků, etickém kodexu škol, šikaně ze strany žáků, ale i učitelů, o používání mobilů ve školách, pitném režimu, stravování dětí a mládeže. Velmi se zajímali o aktivity hostitelské školy, kladně hodnotili chování a vystupování studentů hostitelské školy, kteří je obsluhovali ve školní restauraci. Snažili se pochopit, proč máme omáčku, která se sice tak jmenuje, ale ze svíček opravdu není. Vyslovit jméno našeho města se některým ani po týdnu nepodařilo, ale určitě nezapomenou na příjemný pracovní týden, zakončený soutěží v jazykolamech v nejmenované poděbradské hospůdce. O tom, že vyhrála čeština, nemusíte ani chvíli pochybovat!
koordinátora projektu