WEIHNACHTEN IN EUROPA 2004 - BAD ISCHL

   "Přínos celého setkání spočívá v odlišnosti mezi jeho jednotlivými účastníky." – tato volně přeložená citace Christiany Kellerové, "matky" projektu Evropské Vánoce, již mírně napovídá, že tato aktivita Evropské Asociace Hotelových škol (AEHT) nemá rozhodně za cíl být soutěží. Nepřesné by také bylo nahlížet na ni jako na pouhou prezentaci vánočních zvyků tradic a pokrmů jednotlivých států starého kontinentu. Stěžejní myšlenkou je totiž setkání "hotelováků" z různých koutů Evropy, překonaní jazykové bariéry a ostychu, a navázání nových kontaktů a přátelství. A právě atmosféra Vánoc, rozdílnost a jedinečnost národních tradic, které globalizující se společnost pomalu, ale jistě smazává, vytváří tu správnou úrodnou půdu pro zakořenění nových vztahů.

   Není tedy divu, že se Evropské Vánoce již od svého prvního konání v roce 1992 ve francouzském Keysersbergu, těší nemalému zájmu jak hotelových škol, tak široké veřejnosti.
S hrdostí studenta HŠ Poděbrady musím podotknout, že naše škola jako jediná ze čtyř českých škol v asociaci AEHT ještě nechyběla ani na jediném z těchto setkání.

   Hostitelem letošního již 13. ročníku Evropských Vánoc bylo malebné rakouské městečko Bad Ischl, nacházející se v turistickém regionu Salzkammergut. Osazení výpravy bylo až nápadně podobné delegaci, která se účastnila roku minulého. Opět studenti letos již 4.B, znovu dvě dívky a chlapec, tentokráte však pod taktovkou Dr. Podolákové. Námětem nám bylo Podkrkonoší, takže když se do toho obula rodačka z Jablonce nad Jizerou Marta Šviková, ostřílený mazák z akcí podobného rázu, věděli jsme všichni, že naše mise nemůže skončit nezdarem. A opravdu! Na přehlídce 15 evropských zemí, jíž se zúčastnilo 17 středních resp. vyšších odborných škol se zaměřením na hotelnictví a turismus, jsme se rozhodně neztratili. Jak jsem ale již na začátku podotknul, o to tu vlastně vůbec nešlo, i když obrovský zájem tamních obyvatel o celou výstavu a úspěch českého stánku zejména však jeho cukroví nás velice mile překvapil a potěšil.

   S plněním hlavního bodu našeho setkaní tzv. družením jsme na tom byli malinko hůře. Účastníci se rozdělili na dva hlavní tábory – v jednom se mluvilo pouze francouzsky, v druhém potom převládala různými evropskými přízvuky zabarvená angličtina. Pro naši výpravu, kde až na moji maličkost vítězila v žebříčku preferovaných jazyků němčina nad angličtinou, to bylo zčásti nevýhodu. Nejvíce jsme se tedy družili s našimi dvěmi slovanskými sousedy.
K tanci vyzývající harmonika slovinského chlapce a jednoduchý nápěv, nakonec přece jen překonaly všechna jazyková úskalí a všichni jsme tančili v jednom kole.