Dívej se mýma očima

„Paní učitelko, vy nás tady učíte, jak máme správně servírovat jídlo, ale jak mám obsloužit někoho s hendikepem, třeba někoho, kdo špatně vidí?“ Tato otázka zvídavého studenta odstartovala dvoudenní projekt poděbradské hotelovky s názvem Oběd naslepo, v rámci něhož se šestnáct žáku třídy 1. C snažilo na výše uvedenou otázku najít odpověď.

Máme-li pochopit starosti či omezení druhého člověka, nejlépe se tak stane, když je sami zažijeme. A tak v úterý 20. 5. školu navštívily dvě sympatické pracovnice hradeckého Tyfloservisu, aby po chvilce teorie díky různým pomůckám nabídly dětem příležitost na vlastní kůži zakusit, jaké to je dívat se na svět rozmazaně nebo dokonce v naprosté tmě. Všichni se shodli, že tato zkušenost byla neopakovatelná a jedinečná a že umožnila dětem vcítit se do potřeb člověka s postižením.

Obohaceni těmito dojmy přistoupili žáci ve čtvrtek 22. 5. k druhé fázi projektu, realizaci slavnostního oběda. Tentokrát školu navštívili klienti Tyflocentra se svými asistenty a po vyjížďce lodí po Labi s očekáváním zasedli k slavnostně prostřené tabuli. A na čem si hosté pochutnali? Podávala se zvěřinová paštika, následoval brokolicový krém, jako hlavní chod potěšila chuťové buňky kuřecí prsa plněná špenátem a sladkou tečku tvořily ´míša řezy´. Samozřejmostí byl servis přizpůsobený potřebám hostů, tedy detailní popis pokrmů a polohy inventáře za pomoci symbolického hodinového ciferníku, čehož se naši prváci zhostili se ctí a elegancí. Příjemnou a přátelskou atmosféru celé akce dokreslí jistě i fakt, že po ukončení hostiny doprovodily děti hosty až k autobusu a teprve tam zazněla poslední slova poděkování a loučení.

Jakkoli byla tato akce jednou z mnoha svého druhu, které se na naší škole konají, vnímám ji jako jedinečnou tím, že skutečně vzešla z iniciativy samotných dětí. Jim patří poděkování, že vložily svou práci a volný čas do aktivity, která je něčemu naučí, má smysl, která potěší druhého člověka. Nemenší poděkování pak patří vyučujícím odborných předmětů - paní Ivě Koštýřové a Miroslavě Seifertové, bez jejichž obětavé a laskavé podpory by toto setkání bylo nemyslitelné. V neposlední řadě děkujeme za pomoc také manželům Suchánkovým, Ladislavu a Jiřímu Kotasovým z Nymburka za sponzorské dary a městu Poděbrady za finanční podporu, bez níž by nebylo možné akci uskutečnit.

„Správně vidíme jen svým srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné,“ napsal kdysi Antoine de Saint-Exupéry. Přejme tedy našim žákům i nám všem, abychom tento pravý způsob vidění toho, na čem záleží, vnesli do naší všednodenní reality a dokázali si jej uchovat.

Jana Jeřábková, třídní učitelka 1.C