Cesta za poznáním

Celý tento příběh začíná již v prvních měsících mého působení na této škole. Přesněji v jedné říjnové hodině angličtiny, kdy nám sl.uč. Štěrbová nabídla spolupráci s partičkou francouzských studentů v rámci anglicko–francouzského projektu Exchange. Po prvotním váhání jsme se rozhodli tuto výzvu přijmout a nové kamarády zkontaktovat. Naše konverzace trvala teprve pár týdnů, když přišel e-mail s pozváním do jejich školy. Tuto šanci poznat jinou kulturu jsme takříkajíc „popadli všema deseti“ a vydali se tak vstříc nezapomenutelnému dobrodružství.

Naše cesta započala v neděli, 21.března, v podvečerních hodinách. Po čtrnáctihodinové jízdě jsme konečně dorazili do cíle – městečka Avallon k budovám Lycee des Chaumes, kde nás již očekávali naši francouzští přátelé. Po zabydlení na místním internátě nadešla chvíle na osobní seznámení, v jehož rámci byla představena naše škola a především celá Česká republika. Následoval vydatný oběd a odpolední procházka do centra Avallonu, kde jsme narazili na první odlišnost od naší země, a to že většina francouzských obchodů má v pondělí zavřeno. Druhý den zahájila návštěva Chateau de Bazoches s anglickým výkladem o historii tohoto zámku. Dalšími zastávkami na naší cestě se stala mestečka Vezelay a následně Auxerre. Středu bych nazvala dnem nákupním. Ne na darmo se říká, že Francie je centrem módy a tak, byť jsme navštívili i místní muzeum, zanechal Dijon nejvetší stopu v našich peněženkách. Ve čtvrtek ráno nás páni řidiči vyvezli do starobylého města Flavigny, které je proslulé tím, že se zde natáčel film Čokoláda. Naše kroky však zamířily do místní výrobny anýzových bonbonů, které si pak samozřejmě většina z nás zakoupila. Zbytek dne uplynul jako voda a najednou tu byl pátek. Tento poslední den jsme zahájili návštěvou vyučování, a tak měli někteří z náš šanci nahlédnout do hodiny angličtiny, jiní španělštiny či francouzštiny. Novinkou pro nás bylo zjištění, že jedna francouzská vyučovací hodina trvá 55 minut.V 10 hodin jsme se všichni sešli v jedné z učeben, kde měla podle slov paní učitelky probíhat jakási „tisková konference“, z které se ale nakonec stala přátelská konverzace proložená zpíváním českých a francouzských písní. Nastal čas oběda a poté to nejhorší – loučení, které pro některé z nás nebylo vůbec jednoduché. I přesto jsme se nakonec všichni opět „naskládali“ do autobusu a vyrazili na cestu zpět k domovu.

Tento týden byl pro všechny příjemnou zkušeností a myslím si, že za celou moji třídu můžu říct, že teď už se jenom těšíme na květen, kdy naši noví kamarádi přijedou k nám.