Labutí píseň 3. VOŠ

Traduje se, že labutě zpívají před svou smrtí nejkrásněji. Studentům končícího 3. ročníku Vyšší odborné školy hotelnictví a turismu v Poděbradech sice o život naštěstí nejde, ale rozhodli se uzavřít svoje tříleté působení v Poděbradech rovněž kulturně. Poté, co odevzdali svoje absolventské práce oponentům, vyrazili poznávat krásy regionu, což díky zodpovědnému přístupu ke studiu zatím nemohli.

První zastávkou na jejich celodenním putování 6. května byl skanzen v Přerově nad Labem. Vybaveni vědomostmi, které jim cestou předal pan průvodce Jiří Hájek a slečna průvodkyně Tereza Denglerová, procházeli skanzenem a hravě zvládali odpovědi na otázky z testu, jež pro ně připravila zrádná ročníková vedoucí. Raději nebudeme jmenovat. Tak jsme se dozvěděli, kolik pater má sloupkový holubník z Opolánek, které představení zde uvedlo Národní divadlo v roce 1922 či zda je ve skanzenu umožněn bezbariérový přístup a jak je to se vstupem pro naše zvířecí kamarády.

Počasí se postupně umoudřovalo a během her a bloudění v labyrintáriu pršelo jen nepatrně. Deštníky jsme vlastně měli jen jako oděvní doplňky, byť funkci slunečníku pořád plnit nemohly. Takže do jednoho z nejlepších butikových hotelů v Evropě na zámku ve Mcelích jsme v poledne dorazili v turistických outfitech (jak se dnes moderně říká, češtináři prominou) poněkud provlhlých a ne zcela bez poskvrnky. Své by o tom mohla vyprávět jedna z účastnic zájezdu, která si sjela skluzavku v labyrintáriu, že Martino?

V hotelu jsme se cítili jako mezi svými, neboť mu řediteluje absolvent hotelové školy Ing. Vlastimil Plch a provázela nás další absolventka slečna Karla Zimová. Tímto děkujeme za umožnění návštěvy, zvláště proto, že hotel v následujících dnech přijímal hosty daleko váženější (a méně zablácené), neboť se stal místem konání jednoho z výjezdových zasedání EU.

Ze Mcel jsme zamířili k romantickému rybníku s větrným i vodním (takto Bučickým) mlýnem a nezničitelným, protože ze dřeva vyřezaným, vodníkem. Na zámku v blízkých Dětenicích nás osobně provedla jedna z nás, slečna Lucie Vilhanová. Patří jí dík za profesionálně odvedenou práci i za to, že pro prohlídku volila přiměřený čas, díky čemuž jsme se mohli déle zdržet v přilehlé středověké krčmě.

Závěrem děkujeme průvodcům a průvodkyním, kteří se úspěšně zhostili svých úkolů, a to Janě Kožíškové, Míše Vokounové, Hance Hostovské, Kristýně Kopecké, Simoně Machytkové a Elišce Brambergerové, která navíc stihla s Klárou v Přerově i vyprat (viz foto).

Studenti 3. VOŠ a nejmenovaná (dosud) ročníková vedoucí Eva Svobodová