Paříž a zámky na Loiře aneb není čas ztrácet čas

Spolu se studenty chrudimského gymnázia jsme vyrazili v neděli 9. října v podvečerních hodinách směr Francie.

Všichni hýřili dobrou náladou v očekávání nadcházejících zážitků. A vyplatilo se. Po několika hodinách strávených v autobusu jsme dorazili přímo do hlavního města Francie, Paříže. Po krátké okružní jízdě městem jsme vzali útokem největší dominanty města.

Celý první den našeho zájezdu jsme pobíhali po Paříži, a to doslova, od jedné památky k druhé. Jako první památku jsme obléhali Eiffelovu věž, která byla postavena ku příležitosti stého výročí Velké francouzské revoluce. Dále nás čekala loď, kterou jsme se projeli po Seině, odkud se nám nabízel krásný výhled na oba břehy. Jediné, co nám ten krásný zážitek kazilo, byli ostatní zahraniční turisté překážející nám před objektivy.

Po projížďce lodí jsme prošli předem připravenou trasu, která obsahovala katedrálu Notre Dame, Vítězný oblouk, Champs-Elysées, Louvre, náměstí Concorde a Martovo pole.

Druhý den, abychom si trochu oddechli od sprinterského tempa zuřivých turistů, jsme se vydali do Versailles, královského paláce francouzské šlechty, a jeho nádherných zahrad. Později odpoledne jsme se ještě na skok vrátili do Paříže, kde jsme si krátce prohlédli nádhernou baziliku Sacré-Coeur v známé čtvrti Montmartre, srdci umělecké komunity Paříže.

Třetí den pro nás byl ve znamení zámků na Loiře. Chennonceau, Chambord, Villandry. Všechny tyto zámky byly krásné a pro nás naprosto neobvyklé. Historie se tu jemně snoubila se současností a to převážně díky davům turistů. Na závěr denní etapy jsme si užili, v minulosti královské město, Blois.

Ve čtvrtek jsme zamířili na zámek Fontainebleau a prohlédli jsme si i tamní zahrady, které podle mého názoru byly plně srovnatelné s těmi versailleskými. A jako třešničku na dortu si pro nás na závěr našeho zájezdu náš pan průvodce připravil návštěvu Remeše, města odkud pochází světoznámá luxusní značka vín, Champagne. Tady si spousta z nás koupila „malý“ suvenýr k degustaci, určený samozřejmě primárně rodičům...

Veronika  Beníšková, 3.C